Zvukový průvodce - 2. Barokní schodiště
Schodiště, po kterém jste právě vystoupali, navrhl kolem roku 1770 nejznámější architekt českého rokoka, Jan Josef Wirch. Rokoko plynule navazovalo na baroko. Ve střední Evropě se spíše používá pojem pozdní baroko.
Schodiště zdobí dvě sochy. Jsou to andílci bez křídel. Říká se jim putti neboli světlonoši, protože v lucernách byly svíce, které osvětlovaly schodiště v dobách, kdy nebyla ještě zavedena elektrifikace.
Dominantní schodiště propojovalo vstup do starého renesančního zámku a do nového barokního zámku. Zmíněný architekt, Jan Josef Wirch, mistrně využil nepravidelné kompozice starší stavby a vkomponoval do renesančního zámku moderní lehkou vizi rokokového paláce, který byl zpočátku jen letním sídlem rodu Desfours. Mobilita tehdejší šlechty byla značná a stěhování z jednoho panství na druhé nebylo ničím neobvyklým. Chladná období roku trávila šlechta ve svých pražských palácích. Až v pozdějších letech se stal Hrádek jejich hlavním sídlem.
V dnešní době je rozdělení zámku na dvě části poznat nejen podle architektonických prvků, ale i podle lustrů. V renesanční části se nachází kované lustry, v novém zámku křišťálové.