Historie vzdušných a vodoléčebných lázní Odolenov

Od nepaměti lidé přicházeli k pramenům a studánkám čisté vody, jimž byla připisována zázračná uzdravení. V takových místech potom někdy na přechodnou dobu vyrostly malé lázně. Taková místa v našem kraji vznikala zejména v 18. – 19. století. V takových lázních se léčilo především vodou, jejím popíjením, uklidňujícími koupelemi, zábaly nebo střiky. Říkalo se jim klimatické lázně, protože pacientům velice prospívaly dlouhé procházky na čerstvém vzduchu, otužování a správná životospráva. Od 19. století se tato místa stávala centry kulturně-společenského života lidí z okolních panství a blízkých měst.

Zánik malých lázní nejvíce zapříčinil pokrok v dopravě a měnící se životní styl. Lidé mohli využít železnici k návštěvě opravdu věhlasných lázeňských měst jako Karlovy Vary, Jáchymov, Teplice atd.

Jedněmi z takových malých lázní byly lázně u obce Odolenov, nedaleko Hrádku u Sušice. Ty vděčí za svůj vznik pohanské kněžce Vodolence, dceři zakladatele Klatov, která předpověděla svůj skon a poručila, aby byla pochována na místě, kde zastaví pohřební vůz tažený strakatými volky. Stalo se tak na svazích Svatoboru a pověst praví, že na místě Vodolenčina hrobu, nedaleko kaple která zde stojí od roku 1748, brzy vytryskl pramen zázračné vody, který se pomalu přibližuje ke kapli a až prý vytryskne pod oltářem, nastane konec světa.

Přestože se už nejpozději v roce 1868 vědělo, že voda z pramene je pouze slabě radioaktivní, právě v 19. století dosáhly zdejší lázně největšího věhlasu. Z roku 1883 se zachovala nabídka služeb i s ceníkem. Lázně nabízely pět kabin s 10 vanami a 10 lůžky ve čtyřech pokojích, přičemž cena za lůžko se pohybovala v rozmezí 20 - 30 krejcarů denně. Zvláště se doporučovala místní kuchyně. Dnes už je sláva zdejších lázní dávno pryč, i když hospoda tu byla v provozu ještě krátce po 2. světové válce.

Lázně na Vodolence zde podle některých zpráv byly už od dob založení kapličky v pol. 18. století. Jiné jejich vznik kladou až do 19. století, kdy mecenáši lázní byla rodina barona Sturmfedera, zejména baronka Antonie. V té době se lázně staly důležitým střediskem kulturního života na Sušicku. Docházeli sem např. spisovatel František Pravda, Ivan Klicpera, syn V. K. Klicpery a autor pověsti o Vodolence, komik Jan Kaška nebo nejvýznačnější osobnost Sušice v té době J. A. Gabriel.

Mořic Anger sem v roce 1867 přivedl svého přítele Bedřicha Smetanu. Ten den, byl to čtvrtek, se pod Svatoborem dobře bavila skupina sušických studentů. Když zjistili, jak vzácný host mezi ně zavítal, nejdříve se trochu ostýchali, ale posléze veselým vyprávěním a několika kuplety (žertovnými písněmi) ostych ztratili. Záhy se osmělili požádat mistra, aby jim zahrál k tanci. Rozveselený Smetana sedl ke klavíru a hrál jednu polku za druhou, prokládal je valčíky i mazurkou. Dokonce ho některé kurážlivé dívky vyzvaly do kola, takže ještě po letech vzpomínal Smetana v dopisu Mořici Angerovi, jak tenkrát v náručí sušických dívek protančil celou noc.