6. František Pravda

Na zámku je věnována i vzpomínka významné osobnosti 19. století, a to knězi a spisovateli Vojtěchu Hlinkovi. Narodil v roce 1817 v Nekrasíně u Jindřichova Hradce. Vystudoval filozofii, pak ve Vídni kněžský seminář.

Vojtěch Hlinka byl pozván v roce 1847 do Hrádku baronem Karlem Theodorem Sturmfederem, aby se staral o výchovu postiženého syna Otokara. Otokar se narodil Karlu Theodorovi Sturmfederovi v druhém manželství s Marií Annou z Hornecku, kterou si vzal po smrti své první ženy Františky Romany Desfourové.

Vojtěch Hlinka byl nejen kněz, ale také vynikající pedagog. Pro výuku svého slabomyslného  svěřence používal různé pedagogické pomůcky, které si sám sestrojoval. Oddech od náročné práce vychovatele mu přinášela literární činnost. Vojtěch Hlinka byl nadšený příznivec národního obrození a spisovatel úspěšných lidových povídek, novel a divadelních her, které podepisoval pseudonymem František Pravda. Toto jméno se vrylo do všeobecného podvědomí a používá se více než jeho rodné jméno.

František Pravda začal své povídky otiskovat od roku 1848 v různých časopisech (Poutník, Lumír, Posel z Prahy) a přispíval i do almanachů a kalendářů. Jeho věhlas byl v tehdejší společnosti značný. Svoji literární činností se řadil po bok spisovatelů, jejichž jména zůstala v podvědomí dodnes, Boženy Němcové, Josefa Kajetána Tyla, Karla Havlíčka Borovského, Vítězslava Hálka, Aloise Jiráska. Pravdovy povídky totiž pronikaly v kalendářích, časopisech a knižních souborech mezi nejširší lidové vrstvy, z nichž sám pocházel a odkud čerpal inspiraci pro své příběhy.  Ve svých knihách spisovatel detailně líčí život na statku i v čeledníku, v kůlně i v hospodě, vykresluje bohaté sedláky, ale i pacholky a děvečky. Dodnes překvapuje věcná charakteristika a téměř dokumentárnost, s níž autor kreslil postavy hrdinů. Jsou mezi nimi venkované, řemeslníci, studenti i učitelé, osudy rázovitých postav z vesnice i maloměsta.

Vydáno mu bylo na 150 knih. První kniha se nazývala „Dvě svatby najednou“. Dalšími díly s rozličnými tématy jsou např. pětisvazkový soubor „Povídky z kraje“ nebo úvaha „Slovo o slečnách a k slečnám“. Zde Pravda nekompromisně bojuje za vyšší vzdělání a zrovnoprávnění českých paní a dívek, „Obrázky z vojny“ ukazují odvážný odpor Františka Pravdy proti válkám. Úsilí o rozšíření českého školství a zvýšení hmotného zabezpečení učitelů je skryto v díle „Rozličné školy a študie“. Zabýval se i sociálními otázkami dělníků a dalšími náměty, které mu dal venkov.

František Pravda obdržel za svoje letité služby u barona Sturmfedera vlastní dům, který vidíte na fotografii v psacím stole. Dům se nachází při hlavní silnici směrem na Klatovy. Z tohoto domu pochází zmíněný psací stůl s ukázkou krásného písma Františka Pravdy, s některými jeho knihami a také menší knihovna u dveří. V této knihovně je zajímavá fotografie z pohřbu Františka Pravdy z roku 1904. Za povšimnutí stojí početný dav kněží a lidí, kteří se přišli s Františkem Pravdou rozloučit a doprovodit ho do jeho hrobu u kostela sv. Vavřince na Zdouni.

I když to původně František Pravda nezamýšlel, nakonec zůstal v Hrádku celý 57 let až do své smrti. Prožil zde spokojený život naplněný společenskými a duchovními aktivitami.

V prosklených vitrínách podél celé zdi jsou vystavena kněžská roucha, která pochází ze zámecké kaple. Jsou ručně vyšívána. Nejvzácnější jsou roucha v posledních dvou vitrínách u okna. Za zmínku stojí roucho z 20. století. Byla na něj použita květinová výšivka z 1. poloviny 17. století a tím se stalo vysoce hodnotným.

Tato místnost je vyzdobena obrazy. Mezi dveřmi oratoře a pravým oknem je pověšena velmi zdařilá kopie Rafaelova obrazu Svatá rodina z roku 1733.

Na protější straně místnosti je pověšena kopie obrazu Panny Marie Brněnské namalované kolem roku 1800.

Sochy stojící na podstavcích mezi okny patřily původně do barokní kapličky v parku. Jedná se o sochu sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého z 18. století.

Místnost Františka Pravdy je věnována nejen vzpomínce na něj, ale je i využívána ke svatebním obřadům, přednáškám i koncertům.