Čeština
English
DeutschLegenda o sv. Valburze
Legenda vypráví, že blízkému zámeckému pánu těžce onemocněla dcera a nic nepomáhalo. Valburga, když se o tom dozvěděla, byť už začala noc, vydala se k zámecké bráně. Tam se k ní přihnali psi a přispěchal zámecký pán, maje o ni strach. Řekla jen, že je služebnicí Ježíše Krista, který ji ochraňuje. A psi se stáhli. Pán ji dovedl k umírající dcerce a ona poprosila, aby se rodiče připojili k modlitbám za její záchranu. Pak zůstala s dítětem sama, prosíc, aby Bůh ukázal svou moc na dívce, pokud je to Jeho vůle. A druhý den bylo dítě dokonale zdravé. Šťastní rodiče chtěli Valburgu zahrnout dary, ale ta si nic nevzala. Žádala je však, aby milovali Boha z celého srdce a sloužili mu. Po smrti Valburgy byl její hrob oslaven divy mnohých zázračných uzdravení. Její ostatky byly uloženy v kamenné rakvi a na povrchu prý vytékal čistý léčivý olej. Na oltářním obraze si můžeme prohlédnout podobu světice, za ní je i znázorněna scéna vyvěrání oleje z jejího hrobu.
Pověst o Vodolence
Vyprávěných pověstí o pohanské kněžce Vodolence je několik, ale ta nejznámější říká, že Vodolenka byla krásná žena, která rozuměla tajemným jevům, rozuměla poselstvím ohně a větru, věštila z postavení hvězd na nebi, rozeznala dobro od zla, odehnávala zlé duchy, navracela vodou a bylinkami zdraví, vyčarovala pomoc, bylo-li ji zapotřebí. Když umírala, měla poslední přání, aby ji po smrti naložili na vůz a nechali odtáhnout dvěma voli. Kde se povoz sám zastaví, tam aby ji pohřbili. Tak se dostala až na vrch Svatobor, který se nachází 4 km od Hrádku. Zde byla pochovaná a na jejím hrobě vytryskl pramen vody. Zanedlouho lidé poznali neobyčejnou sílu této vody. Voda pomáhala zcelovat rány, mírnila choroby v údech a kloubech, hojila hnisavé otoky a děti omývané Vodolenčiným pramenem se těšily pevnému zdraví a síle.
Kult Vodolenky se rozhodl vymýtit Jan Ferdinand hrabě Desfours, který roku 1748 nechal mohylu rozhrnout a poblíž postavit kapli zasvěcenou Panně Marii Pomocné. Byly zde založeny slavné vodoléčebné a vzdušné lázně u obce Odolenov, lidově Vodolenka.
První písemná zmínka o léčivém pramenu Vodolenka pochází z roku 1659. Věhlas získávají lázně hlavně v druhé polovině 19. století, kdy byly navštěvovány významnými osobnostmi té doby, např. skladatelem Bedřichem Smetanou, spisovatelem a dramatikem Václavem Klimentem Klicperou a jeho synem spisovatelem Ivanem Klicperou, hercem Janem Kaškem nebo knězem Františkem Pravdou, o kterém vám budeme ještě vyprávět. Lázně po roce 1945 zanikají a na jejich místě byl zbudován dětský tábor. Dnešní podoba lázeňských budov je velmi smutná.